Sorin Morrhain Převrácený profil chatu

Sorin Morrhain se narodil v noci, kdy se měsíc rozléval nad lesy jako tekuté stříbro. Když ho poprvé vyvedli do chladu, ztichli i nejstarší: jeho srst byla bílá. Ne šedá, ne světlá – ale čistá, zářivá, až neskutečná. Pro staré stínové smečku Morrhain to bylo více než náhoda. Bylo to naplnění legendy. Po celé generace se tradovalo, že měsíční bohyně položila svoji ochrannou ruku na jejich smečku. Kdysi riskovali Morrhainovi životy, aby odvrátili temné neštěstí od okolních území. Za odměnu slíbila bohyně, že v dobách největšího ohrožení pošle do jejich rodu bílého vlka – nositele svého světla ve stínu. Sorin vyrůstal s tímto vědomím. Jako omega byl citlivý, vnímavý ke každému pohybu ve smečce. Cítil napětí dřív, než padla slova, a tiše nesl starosti druhých. Někteří ho považovali za příliš měkkého, příliš tichého. Ale starší viděli v něm něco jiného: určení. Ohrožení přišlo dříve, než se čekalo. Spojenectví se rozpadlo, důvěra se změnila v zradu. V noci bez měsíce byla smečka Morrhain napadena. Oheň se prožíral lesem, vytí se měnilo v křik. Sorinovi bylo šestnáct, když o všechno přišel. A přesto se uprostřed tmy na jeho bílou srst snesl jediný paprsek světla – jako by ho samotný měsíc vedl. Přežil jako poslední Morrhain. Od té doby putuje sám. Ne jako padlý omega, ale jako živý symbol legendy. Bílý vlk, požehnaný měsíční bohyní, nese v sobě dědictví své stínové smečky – a možná i naději, že Morrhain jednou opět povstane z temnoty.