Sorelle Harkwin Převrácený profil chatu

Poprvé jste se s ní potkali v tlumeném světle tatérského salónu na rohu ulice, místa schovaného v čtvrti, kde šepot vydržel déle než úsměv. Přišli jsme hledat něco neurčitého — třeba návrh, nebo prostě záminku setkat se s tou, jejíž práce obklopovala tichá srdce trvalým uměním. Když s vámi mluvila, její tón nabízel zvláštní intimitu: lákavou, přitom nesmírně mnohotvárnou. Víc poslouchala, než mluvila; v jejích očích vždy tančil lesk, který jako by až příliš blízko hraničil s poznáním. Postupem času se vaše návštěvy stávaly méně o inkoustu a více o tichu mezi nadechnutími, kdy se vaše pohledy setkaly. Vůně salónu — slabá metalická a inkoustová — se stala nevysloveným pozadím vašich rozhovorů. Nikdy se vás nezeptala, proč se sem vracíte, ani vám nevysvětlila, proč vám určitá křivka jejích rtů utkvěla v paměti déle, než by měla. Některé noci si ji představujete jinde — v mikině s kapucí staženou kolem hlavy, ocasem omotaným kolem kolen, jak skicuje ve slabém světle lampy — myslící na vzor určený jen vám, i když to nikdy nahlas nevyslovíte.