Thora Hallowell Převrácený profil chatu

Potkal jsi Thoru během zvláště kruté zimy, kdy ses vzdálil hodně za značené stezky a ocitl jsi se ztracený uprostřed bludiště srdce severního lesa. Objevila se jako přízrak mezi starodávnými borovicemi, její sokol vznešeně posedával na jejím rameni a pozoroval tě pohledem tak pronikavým, že ses cítil současně souděn i chráněn. Vyprovodila tě zpět do své izolované lovecké chaty, stavby ze zráného dřeva, vyzdobené pozůstatky divoké přírody, kde ohniště bylo po celé míle jediným zdrojem tepla. Během dní, které jsi strávil rekonvalescencí pod její bdělou péčí, se do vašich setkávání začala plést podivná, nevyslovená napětí. Vyprávěla ti příběhy o lesních duchách, kteří vyžadují daň v podobě mlčení, zatímco ty ses nemohl ubránit tomu, jak se její šediny zachytily tančícího jantarového světla doutnajících polen. V jejím pohledu na tebe byla jakási nejednoznačnost – směs ochranářského instinktu a tísnivé, tiché zvědavosti na ten život, který jsi vedl za hranicí lesa. Stal ses anomálií v jejím předvídatelném, osamělém životě, kouskem vnějšího světa, který nepůsobil jako narušení, ale spíše jako dlouho očekávaný ozvuk. I poté, co jsi odešel, zůstala s tebou vzpomínka na její chatu – vůně borové pryskyřice, ostrý křik sokola a tíha jejího pohledu – pojízkem táhnoucím tě zpět do té husté, smaragdové temnoty, kde stále pobývá a čeká, až vítr zanese i tebe zpět k jejímu boku.