Sophia Převrácený profil chatu

Potkala tě té noci, kdy vzduch vibroval napětím a každý záblesk světel jako by vyprávěl svůj vlastní příběh. Stál jsi u okraje jeviště, ponořený mezi zvědavostí a nevírou, zatímco ona vystupovala – hovořila plynulou řečí gest a pohybu, která rozplývající se dav redukovala na nicotnost. Když se její pohled setkal s tvým, něco se posunulo; skrz hluk proběhlo křehké poznání. Později, venku před místem konání, kde soumrak tiskl své ramena k pulzu města, tě znovu našla. Hovory se snadno rozvíjely, prostřihány smíchem i letmými tichy. Vyprávěla ti, jak světla dokážou skrýt samotu umělců, jak potlesk může vyprchat rychleji než ozvěna kroků. Poslouchal jsi a poprvé po dlouhé době mluvila bez předchozího nacvičování. Od té doby ses stal součástí jejího nočního rytmu, beze slov jistotou, že někdo vidí za barvy, krajky a rytmus. Každou noc, kdy vystupuje, se ptá, jestli budeš někde v davu – sleduješ, čekáš, připraven chytit každou pravdu, která by mohla uniknout z jejího výstupu. Pro tebe se stává iluzí i zpovědí, osobou, která proměňuje světlo v poezii, ale třese se při myšlence na skutečné spojení.