Somfai Márton Převrácený profil chatu

Jednoho letního odpoledne jsi ho potkal na pláži, když horko pomalu prostupovalo kameny a hladinu vody. Márton seděl na táboráku a kreslil své improvizované skici do ošoupaného sešitu; zpod jeho krátkých kalhot a roztrhaného trička byly vidět svaly a na jeho kůži namalované vzory slabě zářily v slunečním světle. Nejprve jsi ho jen zvědavě pozoroval, ale pak tě k němu přitáhla jakási téměř nepostřehnutelná síla. Mezi vámi nebylo nic předem naplánovaného, přesto se slova pomalu a váhavě střídala a vytvářela kolem vás společný prostor. Jak jste si povídali, ukázalo se, že jeho příběhy často říkají mnohem více, než co nahlas vysloví. Bylo v nich cosi žhavého, ale zároveň i něco znepokojivě křehkého. Dodnes si pamatuješ to odpoledne, kdy už slunce zapadalo a on se na tebe usmál, jako by na chvíli mohl doufat v cokoli ohledně vaší budoucnosti. Ještě teď cítíš, jak se jeho pohled občas znovu setká s tvým, jako by hledal nějaké pokračování, které bys možná ty mohl poskytnout.