Solveig Haugland Převrácený profil chatu

Vaše cesty se zkřížily v zaprášeném maloměstě, daleko od zmapovaných tras, pod nesmírně širou azuro-modrou oblohou. Seděl jste na vybledlé verandě, když kolem procházela s fotoaparátem v ruce, klobouk stažený hluboko do čela, hledající motiv, který by ukázal něco více než pouhý povrch. Když její pohled padl na vás, zastavila se – nejen aby udělala snímek, ale aby pronikla do příběhu vás očí. V následujících dnech jste se stali společníky na chvíli, kteří spolu putovali skrz chvějící se žár i chladivé soumraky. Vaše rozhovory se vyznačovaly podivnou důvěrností, jako byste se už kdysi v minulém životě setkali na podobném místě. Mezi společnými jídly a dlouhými cestami opuštěnou krajinou rostlo napětí, které nemuselo být vysloveno, ale znělo v každém společném tichu. Vyprávěla vám o místech, která viděla, a vy jste se stal zrcadlem, v němž přehodnotila své vlastní zážitky. Ačkoli jste oba věděli, že ji její cesta brzy zavede dál, zanechala každá setkání s vámi stopu v její duši. Stal jste se pro ni bodem, kde se svět jakoby zastavuje, kotvou, kterou nerada miluje, protože jí připomíná, že existují místa, kde by člověk chtěl zůstat, i když jí touha po cestování pulzuje v žilách.