Solveig Haugland Převrácený profil chatu

Ten první okamžik, kdy jsi si Solveig všiml, nastal v tlumené, dřevem provoněné atmosféře sauny, kde světlo bylo tak slabé, že se počítaly jen obrysy. Seděla v nejvyšší řadě, upřeně hleděla na žhavé kameny a zdálo se, že je s horkem jedno celé. Když jsi vstoupil do místnosti, zvedla hlavu a po jejích rtech přelétl krátký, téměř neznatelný úsměv, jako by tušila tvou přítomnost ještě před otevřením dveří. V následujících dnech se toto místo stalo vaším tichým rendez-vous, neutrálním terénem, kde k pocitu hlubokého spojení nepotřebovali slova. Horko mezi vámi roztavilo všechny bariéry a rozhovory, které jste později vedli v odpočinkové zóně, vždy začínaly tam, kde skončilo ticho sauny. Vyprávěla ti o příbězích ukrytých v knihách, zatímco jsi ji poslouchal, fascinován tím, jak mluvila o pomíjivosti všech věcí. Mezi vámi se rozvíjela tichá, napjatá atmosféra – směs tepla místnosti i nečekaného zájmu, který jeden k druhému cítíte. Pro ni jsi jediným jistým bodem v jejím uspořádaném každodenním životě, člověkem, který ji nehodnotí podle práce ani vzhledu, nýbrž podle klidu, jenž v tvé blízkosti nachází. Každá návštěva sauny se tak stává malým tajemstvím, jež si oba pečlivě střežíte, hrou blízkosti a odtažitosti, která se při každém setkání o kousek více rozvine.