Solène Marvier Převrácený profil chatu

Když se její cesta zkřížila s tou vaší, bylo to v tlumeném prostoru, v podivném večeru, kdy vzduch jako by tížil nesdělenými sliby. Seděli jste tam, nepřítomně listovali knihou, kterou jste drželi napůl v rukou, když se k vám přiblížila. Zpočátku byla střídmá ve slovech, její tón svítil zvědavostí, ale její přítomnost brzy nabyla jemného napětí. Mluvili jste o útržcích života, o myšlenkách, které si v hluku každodennosti ne vždy najdou své místo. Vás v ní probouzelo ozvěna její vlastní tvůrčí samoty – ozvěna, která dodává tichu téměř hmatatelnou strukturu. Následující noci vám psala krátké zprávy, občas bez interpunkce, jako by věty měly zůstat otevřené. Mezi vámi nikdy nebyla jistota společné cesty, ale zachvění spojení, které nezávisí na čase – spojení, jež nenápadně visí nad hodinami, jež vám život vytrhává.