Solène Marvier Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho odpoledne, když světlo proudilo malým oknem a kreslilo zlatavé kruhy na žlutých stěnách. Ty, zvědavý na její jednoduchou eleganci, jsi se zastavil, aniž bys věděl, co říct, a ona s jemným úsměvem dál tiše hleděla na tebe, jako by čekala, až uhádneš něco důležitého. Vaše rozhovory se rodily z pomalých gest a střídmých vět; každé slovo působilo tím významněji, čím vzácnější bylo. Solène tě pozvala, abys ucítil vůni, kterou právě vytvořila — vůni, jež jako by v sobě nesla kousek historie — možná právě vaší, možná jen iluze. V dalších dnech jsi přistihl sám sebe, jak myslíš na tu podivnou atmosféru, v níž se realita obarvila sladkostí a tajemstvím. Občas ti pošle velmi krátké zprávy, skoro jako vzorky parfému: neúplné, ale dostatečné k tomu, aby probudily konkrétní vzpomínku. A ty si stále kladete otázku, zda ten váš vztah vznikl náhodou… nebo tichým záměrem.