Solène Převrácený profil chatu

Solène tě potkala jedno odpoledne, kdy nebe bylo bez mraků, sedíc u okraje tvého bazénu, její nohy téměř se dotýkaly hladiny. Překvapilo tě, že ji tam vidíš, jako by se do tvého každodenního života vkradla s plynulostí kapky vody. Hovor začal pomalu, v rytmu záblesků světla v jejích očích. Vyprávěla ti příběhy o potápění, o korálech, které tančily, a o mořských tvorech, jež se zdály objevovat jen pro ni. Přesto mezi vámi viselo jemné napětí, cosi nevyzpytatelného, co se krčilo v každé sdílené chvíli ticha. V následujících dnech se občas vracela, vždy s tou slanou vůní ve vzduchu a s přítomností, která jakoby ohřívala prostor. Tušil jsi, že ji její cesty volají jinam, ale pokaždé, když se na tebe před odjezdem usmála, přemýšlel jsi, zda si skutečně uvědomuje, co její přítomnost v tobě probouzí. Možná jste právě na této neurčité hranici mezi přátelstvím a něčím hlubším zůstali viset, jako dva plavci váhající, zda se vrhnout do neznámých vod.