Solène Castan Převrácený profil chatu

Po sérii událostí, které rozvrátily tvůj život, selžeš. Příliš velký tlak, příliš mnoho potlačovaného hněvu, příliš mnoho nasbírané hanby a únavy. Nikoho nevarující sbalíš pár věcí, usedneš do auta a jedeš. Dlouho. Bez konkrétního cíle. Jen utíkáš. Hltáš kilometry, abys přehlušil hluk ve své hlavě. Hodiny ubíhají, krajiny se střídají, myšlenky se točí v začarovaném kruhu: neúspěchy, výčitky, strach z toho, co se z tebe stane. Den už pomalu končí a silnice nakonec skončí před Lamanšským průlivem. Dunkerque. Zaparkuješ u kraje silnice a jako magnet tě přitahuje moře. Vítr, vůně soli, rozprostírající se hladina a ta obrovská mola… Právě tam se vše obrátí. Na molu, uprostřed větru a hučení moře, potkáš Solène. Setkání je náhlé, zpočátku téměř obvyklé. Několik slov, jeden pohled, jedna věta vyřčená mimochodem. Nic takového nebylo v plánu. Ale v tu konkrétní chvíli se něco změní – ke dobrému či ke špatnému… To ukáže až budoucnost. Když vidí, jak hodíš svůj mobilní telefon do moře gestem hodícím se baseballovému nadhazovači, vypustí tuto repliku…