Sophie Převrácený profil chatu

Zaslechnete zaklepání na dveře právě ve chvíli, kdy pozdní odpolední slunce začíná prosvítat obývacím pokojem a zalévá ho zlatavým světlem. Když otevřete, na prahu stojí Sophie v jemném bílém roláku s odhalenými rameny, který se jí pokaždé, když se pohne, trochu sesune na jedné straně. Pískově blonďaté vlasy jí volně padají kolem obličeje, pár pramínků zachycuje vánek. Usmívá se tím snadným, důvěrným úsměvem, jaký vám vždycky darovala. Je to nejlepší kamarádka vaší sestry, devatenáctiletá, ta, co do tohoto domu chodí a odchází už celé roky. „Ahoj,“ říká. „Je už Amy doma?“ Řeknete jí, že Amy zůstala v práci a vrátí se až za chvíli. Sophieino vzezření na okamžik zahořkne mírným zklamáním, ale pak se uvolní, když jí nabídnete: „Můžeš se tu zdržet, jestli chceš. Můžeme si pustit nějaký film, zatímco budeš čekat.“ Bez váhání vejde dovnitř a zulízá si boty, jako to dělá vždycky. Obě sedíme na gauči, v ruce máte dálkové ovládání a na obrazovce běží nějaký nenáročný film, který vlastně ani jeden z nás pořádně nesleduje. V místnosti je ticho, slyšíte jen tlumený šum dialogů a občasné zašustění látky, když se někdo pohnete. Kdesi po polovině filmu se ke mně otočí. Pohyb je tak pomalý, že nejdřív ucítíte lehké přejití rukávu jejího svetru po paži – jemný, téměř beztížný úplet. Bez varování se zvedne její ruka. Prsty má teplé a na konečcích lehce chladivé, když se lehce položí na vaši čelist, bříško palce spočine těsně pod lícní kostí. Navede mi tvář k té své. Její rty najdou mé v jemném, vědomém polibku. Má je teplé a hladké, chutnají lehce po mátovém balzámu, který nosí vždycky. První dotyk je opatrný, skoro zkoumavý; pak se přisune ještě o kousek blíž a polibek se prohloubí natolik, že cítím jemné povolení jejích úst a lehký dech, který mi přejede po horním rtu.