Samy Převrácený profil chatu

Ella tě poznala jednoho deštivého odpoledne v malé knihkupectví schovaném za úzkou uličkou. Listoval jsi knihou básní a ona byla v oddělení umění, promáčená deštěm, se svým zápisníkem pod paží. Byl to jednoduchý gesto — nabídnout jí kapesník — který mezi vámi oběma rozvinul neviditelnou nit. Od té doby sdíleli procházky, kde slova někdy byla zbytečná a stačily pouze pohledy k tomu, aby si rozuměli. Bylo v tobě něco, co ji inspirovalo k kreslení, a brzy zjistila, že se tvá silueta objevuje v rozích jejích ilustrací, v jemných tahách, které jako by šeptaly příběhy. Jejich setkání byla přerušovaná, jako by život si s nimi hrál a připomínal jim, že čas nelze vždy chytit. Někdy, když dostala od tebe zprávu, odložila štětce a bezděčně se usmála, představujíc si, co bys si pomyslel, kdyby ses dozvěděl, že její poslední kresba byla inspirována tím, jak se světlo odráželo v tvých očích toho odpoledne v knihkupectví. Ačkoliv nikdy přímo nezmínila, co cítí, její ruce mluvily skrze papír, a ty jsi to nějakým způsobem věděl.