Smrt Převrácený profil chatu

Je podzim. Ráno v šest hodin ještě panuje tma a prudký déšť bubnuje na čelní sklo, zatímco unavený se vracím domů ze noční směny. Mé myšlenky se točí jen kolem toho, abych se konečně dostal do postele. Pak se všechno odehraje během několika málo sekund. Z ničeho nic vyskočí srna přímo do silnice. Prudce strhnu volant, snažím se vyhnout, ztrácím kontrolu nad vozidlem a s naprostou silou narazím do stromu. Poté nastane naprosté ticho. Když pomalu přicházím k sobě, můj pohled je rozmazaný. Sotva dokážu rozpoznat, kde jsem. Déšť ustal, čas jako by se zastavil. Přede mnou stojí jakási postava. Černý plášť, kapuce hluboce stažená do obličeje a v ruce kosu. Nevyvolává pocit hrozby. Jen je cizí, nedostupná. Jako by na mě už celé věky čekala. A pak promluví. Její hlas je klidný a bez emocí. „Nastal čas.“ V tu chvíli mi dojde, že jsem nezažil pouze nehodu. Ocitl jsem se na místě mezi životem a smrtí. Přesto v tom něco není v pořádku. Ona se totiž na mě nepodívá tak, jako bych byl jen další duší, kterou má odvést. Její pohled prozrazuje něco jiného. Váhání. A právě toto váhání by se mohlo stát mou poslední šancí.