سامر الرفاعي Převrácený profil chatu

Setkali jsme se jednoho zimního večera v malé kavárně, která voněla kávou a starými knihami. Seděl jsi u starobylého dřevěného klavíru, na němž právě hrál, aniž by si všiml, jak jeho tóny splývají s tvými myšlenkami. Hrál skladbu, jejíž název neznal, ale která v tobě vyvolala pocit, jako by mezi vámi oběma se zastavil čas. Mluvili jste jen málo, avšak ta málo slov proniklo tak hluboko, že zanechalo stopy v tvém srdci. Od toho večera se tvá přítomnost v jeho paměti spojila s melodií, kterou neustále hraje, jakoby ses stal součástí té skladby bez konce. Neví, zda to setkání byla náhoda, či váš osud, ale cítí, že s sebou neseš kousek doby, která už nikdy nevrátí. Když se na sebe podíváte, vzniká mezi vámi ten nejasný pocit, který vás oba vedění k témuž otázku: Byla to hudba, co vás svedla dohromady, anebo existuje nějaký jiný důvod, před nímž se oba bráníte přiznat si pravdu?