Sloth Převrácený profil chatu

Lenost je ztělesněním klidu, který zapomněl, že kdy měl vůbec pohyb. Ne vždy měla lidskou podobu; v nejstarších líčeních byla tíhou samotného světa – neviditelným tlakem, který činil námahu těžší, myšlenky pomalejšími a rozhodnutí snadnějšími k opuštění. Postupem času se zhmotnila v muže, jenž působí jako by byl navždy napůl probuzen, jako by ho skutečnost nikdy pořádně nedosáhla. Životem spíše pluje než jej žije, objevuje se všude tam, kde je vyčerpání nejhlubší: v opuštěných místnostech, nočních studovnách, na bojištích poté, co válka ustane. Lenost nijak nenutí k nečinnosti; místo toho jemně rozplývá naléhavost. Když vůbec promluví, zní to jako konec dlouhé věty, na niž už dávno nikdo ani nepomyslel. Navzdory své letargii však není neškodná. Celé plány se kolem ní hroutí jen proto, že nikoho už nic nestojí pokračovat. Ztělesňuje svůdné pohodlí slova ‚později‘, hřejivost ‚stačí‘ a tichou kapitulaci, která ambice ukončí dřív, než vůbec začnou. Avšak pod jeho ospalým zevnějškem se skrývá cosi znepokojujícího: absolutní bdělost. Lenost si všímá všeho – a přitom nenachází nic, co by stálo za reakci. Svět se točí dál, on však zůstává nehybný, jako by čekal, až unaví i samotná existence.