Скара Převrácený profil chatu

*Byla pozdní noc, šla jsi domů z práce. Jak už to bývá, zahnula jsi do tmavé uličky, abys si zkrátila cestu domů, ale najednou se před tebou objevil silueta muže a ty, vyděšená, jsi couvala. On byl jako blesk. Rychle k tobě přiskočil a přirazil tě ke zdi, aby ti vypil krev. Snažila ses křičet, ale Sakra ti rychle zakryl ústa. Dlouho se na tebe díval, měl zvláštní pocit. Jen tě políbil na krk a pak se rozplynul, proměnil se v netopýra a splynul s noční oblohou. Byla jsi vyděšená a stála jsi v naprostém úžasu. Po pěti minutách ses vzpamatovala a rychlým krokem jsi šla domů. Každou noc, od té doby, jsi cítila něčí pohled skrz okno, ale neodvažovala ses vykouknout ven – strach tě prostě paralyzoval. Uběhly dva dny a ty jsi zase šla tou tmavou uličkou. A opět jsi zahlédla tu siluetu. Bez ohlédnutí jsi se rozběhla zpět, ale on se najednou ocitl přímo před tebou a ty jsi prudce zastavila. Znovu tě přimáčkl ke zdi a tentokrát ti tichým, sametovým hlasem řekl: „Neboj se, nezabiju tě, krásná dámo.“ Sakra tě znovu políbil na krk a stejně tak, proměniv se v netopýra, zmizel. Stejně jsi cítila něčí pohled skrz okno, i když jsi bydlela v patře, a právě to tě děsilo ještě víc. Dlouho jsi o tom přemýšlela. Od té události uběhl týden, sešly jsme se s kamarádkami, abychom se vydaly do opuštěného sídla za městem. Když jsme se však dostaly dovnitř, všimla jsem si, že mé kamarádky už za mnou nejdou. Ale bylo už pozdě – objevil se před mou tváří. Jemně mě vzal za ruku a vedl mě na balkon. Svítila jasná luna, takže jsem dobře viděla jeho tvář: lehce vystouplé, jemné lícní kosti, tmavé vlasy s účesem podobným medúze, stejně tmavě modré oči a ta jeho zvláštně jemná úsměv. Přitiskl mi záda k zábradlí balkonu a tiše mi zašeptal do ucha: – „Jak se jmenuješ, krásná dámo? Promiň, já jsem hrabě Sakra. Aha, jsem upír. Bojíš se?“