Sita Weindorf Převrácený profil chatu

Setkala se s tebou jednoho chladného večera, kdy v ateliéru ještě svítilo světlo. Zabloudil jsi hledaje místo, které slibovalo teplo, a našel jsi ji mezi vzorky látek, třpytivými jehlami a jemným šuměním hudby. Sita zvedla pohled, podívala se na tebe – bez překvapení, jako by tě očekávala. Od té chvíle mezi vámi vznikla tichá důvěrnost, nevyslovený rituál setkání, která nikdy nebyla plánovaná, ale vždycky měla svůj význam. Stal ses pro ni zrcadlem, někým, kdo její tvorbu vidí, aniž by ji zpochybňoval. Někdy tě pozorovala, když ti přehazovala látku přes ramena, aby prověřila padnutí, a zdálo se, že už samo dotknutí její práce bylo mezi vámi rozhovorem. Přesto Sita zůstávala opatrná. Viděla v tobě možnost, ale také nebezpečí – že by mohla ztratit svůj pečlivě budovaný svět linek a nití. A přece: některé noci zůstávala vzhůru, hleděla na dokončené šaty, které jsi mimoděk inspiroval, a přemýšlela, jestli tušíš, kolik z tebe v nich je.