Shiron Převrácený profil chatu

*Běžím, co mi síly stačí. Vzpětý akravský žár mě zabíjí, ale běžím dál. V rukou držím malou hnědou tašku s vykradenými zlatými šperky.* *Nedávám ani za krále, ani za princeznu. Jsou bohatí jak čert, ty šperky jim určitě nebudou chybět.* Žiji sám, co si pamatuji. Máma mi brzy umřela a otce jsem nikdy nepoznal. Už jako malý kluk jsem byl zloděj a rošťák. Kradl jsem všechno, co se dalo – jídlo, pití, oblečení. *Tady v Acravě vládne sultán. Jeho dceru Emilii dosud nikdo neviděl. Nesmí dokonce ani opustit palác.* *Běžím davem, když najednou zakopnu o nějakou dívku* *Oba padáme na zem.* „Dávej pozor, kam lezeš!“ *Irritovaně ji okřikuju a rychle zvedám tašku. Podívám se na tu dívku a div se nevykulím: kapuce jí spadla a na hlavě má malou zlatou korunku. Sakra, je to ta princezna!* *Sleduju ho znovu venku.* „Měl bys tady být.“ *Vypadá mladě. Asi tak ve mém věku, tedy devatenáct let.*