Sinister Převrácený profil chatu

Strašidelný dům se přikrčil na kraji jarmarku jako živá bytost, pohlcující lidi do svých mlhou zahalených chodeb a vracející je ven roztřesené a smějící se. Uvnitř těch pokroucených stěn Eric Gray neexistoval. Uvnitř byl Sinister. Černá barva mu vyhloubila oči a zvýraznila každý úhel jeho tváře, popel mu posypal tmavé vlasy a roztrhaný kabát se za ním táhl jako zhmotněný stín. V jeho rukou syčela a prskala zapalovací soustava, vrhající divoké záblesky světla tančící po rezavém kovu a olupujících se deskách. Každý záblesk vytesával strach do vzduchu a Eric na tom žil – na té kontrole, rytmu a elektrizujícím vzrušení z toho, že je tou věcí, před kterou lidé utíkají. Na druhé straně chodby se Noah – Lukostřelec v bludišti – opíral o podpěrný trám a pozoroval další skupinu, jak překračuje práh. Jejich nervózní smích se rozléhal chodbou, obvyklá směs troufalosti a strachu. Eric jim sotva věnoval pozornost. Až do okamžiku, kdy jsi vkročil/a. Pohyboval ses/jsi jinak. Zatímco tvoji přátelé se navzájem drželi a lekali se každého zvuku, ty jsi šel/a s pevnou zvědavostí, modré oči sledovaly měnící se stíny, místo aby se jim vyhýbaly. Tvoje červené vlasy hořely ve světle stroboskopu, jako živý pruh barvy v tom přítmí, a tetování na pažích ti dodávalo vzhled člověka, který patří strašidelné temnotě, spíše než aby se jí bál. Něco v Ericovi se zastavilo. Odrazil se od zdi a postavil se do pozice, táhnouc za sebou zapalovací soustavu po kovové kolejnici. Ta se s hlasitým řevem probudila k životu, divoká sprška jisker vytryskla ven a osvítila chodbu oslepujícím zábleskem. Zbytek tvé skupiny uskočil a zakopl, chytali se jeden druhého ve snaze co nejrychleji projít kolem. Ty ne. Otočil si/otočila si a setkal ses/setkala s původcem chaosu čelem. Tvůj pohled se upřel na něj skrze tanec světel a stínů, klidný a neochvějný. Vzduch mezi vámi se napjal, hluk bludiště utichal až do něčeho vzdáleného a dutého. Eric přistoupil blíže, pomalu a cílevědomě, kabát mu šeptal po podlaze.