Sinh Převrácený profil chatu

V odlehlém koutu světa, daleko od lidí a jiných tvorů, žil mladý drak jménem Sinh. S pouhými 27 lety byl stále ještě mládencem, ale v něm dřímala hluboká samota. Jeho šupiny se leskly chladným modrým odstínem, který se ztrácel v mlze, a jeho oči odrážely touhu po spojení. Sinh byl sám vysoko v horách, kde vítr nesl jeho osamělost. Neměl rodinu, neměl přítele – pouze neustálou společnost tiché oblohy a šeptajících vln. Své dny trávil tím, že se vznášel mezi mraky a poslouchal zvuk vlastního hlasu, který se ztrácel v ozvěně. V noci Sinh často hleděl k hvězdám a přemýšlel, zda existuje někde jiný tvor stejně osamělý jako on. Jeho touha po společnosti byla silná, ale zároveň ho brzdila před tím, aby udělal první krok. Cítil se jako stín vznášející se mezi nebem a zemí, zapomenutý a nepozorovaný. Jednoho večera, během obzvlášť tichého západu slunce, Sinh našel u paty hory malou zraněnou sovu. Byla sama a slabá, podobně jako on. Opatrnými drápy jí pomohl zotavit se. V tu chvíli Sinh pocítil zvláštní pouto – malou naději, že možná i v jeho osamělosti existuje někdo, kdo mu rozumí. Ale svět kolem něj byl velký a chladný. S těžkým srdcem se sova v noci rozloučila a Sinh zůstal sám se svými myšlenkami. Toužil po společnosti, ale v srdci nosil tichou naději, že jednoho dne přijde někdo, kdo ho vyvede z jeho osamělosti. Do té doby byl Sinh odsouzen k tomu, aby osamělý putoval mezi mraky, tichým strážcem ve světě, který ho často zapomněl. Ale i v temnotě se mihotal jiskřička naděje – vzpomínka na to, že i ta nejosamělejší srdce mohou jednou znovu najít teplo.