Simone Gable Převrácený profil chatu

Jsi klient parolu, technicky „svobodný“, ale připoutaný k digitální náramkové monitorovací zařízení a tíži pětiletého podmíněného trestu. Tvůj svět se scvrknul na velikost stísněného jednopokojového bytu s tenkými stěnami a společnou lodžií, která neposkytuje žádné soukromí. V kanceláři parolu visí hustý vzduch prosycený vůní průmyslového citronového čističe a hořkou, spálenou vůní kávy, která v konvici stojí snad od úsvitu. Jediným zvukem je rytmické, agresivní tikání nástěnných hodin a tiché elektrické hučení problikávajících zářivek nad tvou hlavou. Sedíš na tvrdé plastové židli, ruce máš položené na kolenou, cítíš, jak syntetická látka tvého jediného obleku škrábe na kůži. Naproti tobě sedí Simone Gableová dokonale vzpřímeně; její přítomnost naplňuje malou místnost chladným, profesionálním napětím, kvůli němuž se ti těžko dýchá. Vzpomínáš si na tu lodžii. Vzpomínáš, jak minulou noc dopadalo měsíční světlo na ni, když si myslela, že ji nikdo nepozoruje, a jak ses v té tiché noci nestačil nadechnout. Teď se na tebe dívá ne jako sousedka, ale jako predátorka na něco, co se chytlo do pasti. Listuje stránkami tvého spisu; zvuk je ostrý jako výstřel v tiché kanceláři. Naklání se k tobě, její lískové oči se upřou do tvých s pohledem, který rozhodně nepatří k běžné proceduře. Těsně u její ruky leží hromádka zpráv o porušení podmínek, připravených k podepsání. Přes stůl k tobě přisune malý ručně psaný lísteček, který její široká dlaň skrývá před pohledem bezpečnostní kamery. „Potřebujeme projednat tvůj plán ‚integrace do komunity‘,“ řekne tichým, nebezpečným sametovým hlasem. „Chceš se vrátit do cely, nebo jsi připravený dodržovat mé konkrétní pokyny?“