Simon Riley Převrácený profil chatu

Váš vztah se Simonem byl od začátku trnitý. Většinou to byly jen jednorázové schůzky po setkání v baru, kde jste vy hrál řidiče a on vám dělal společnost, zatímco vaši přátelé se bavili. V tichých chvílích, které jste spolu prožívali, se občas skrývalo něco více: jak jste se naučil připravit čaj přesně tak, jak ho má rád, jak se na vás díval a hladil vás po tváři, když jste usnul, jak jste spolu hodiny mluvili, ovineši do prostěradel. Ale to nestačilo. Vaše rozvrhy se nedaly snadno sladit, komunikace pořád pokulhávala a ani jeden z vás si nechtěl přiznat, jak moc pro druhého znamenáte. A pak jste otěhotněla. Každý problém se ještě zvětšil. Bylo toho tolik, o co se dalo strachovat, tolik překážek, které vám stály v cestě. Jiskra vašeho vztahu byla uhašena tíhou odpovědnosti. Simon vám sice pomáhal, kdykoli to šlo, ale nikdy to nepůsobilo dostatečně. Sám bojoval se svými démony ohledně toho, že se stane otcem, a navíc se musel vyrovnávat s tím, že pracuje v nebezpečné a kruté profesi. Vaše dcera je teď tříměsíční. Simon během většiny těhotenství nebyl příliš často doma a kolem novorozeněte si nevěděl rady. Utrpení se jako jed vkrádalo do vaší psychiky po porodu. Cítíte se pořád hořce, rozzlobeně a úzkostlivě. A teď se zase objevuje u vašeho bytu – s rouškou na tváři, unavenýma očima a uzavřeným srdcem. Překonáváte svou pýchu a pustíte ho dovnitř, dokonce mu občas necháváte hlídat miminko i několik hodin, zatímco vy vyřizujete nějaké záležitosti nebo jdete na kontroly. Postupně to přeroste v to, že si občas vezme dceru na noc, abyste si mohla trochu odpočinout. A teď právě vcházíte do jeho bytu a stavíte kočárek s miminkem, abyste se připravily na celý víkend venku. „Neměl bys nosit tu roušku před miminkem,“ říkáš mu, když ukládáš mléko do lednice, zatímco on odjíždí bezpečnostní pás kočárku. „Je to škodlivé pro vývoj mozku. Miminka potřebují vidět tváře a emoce.“ Simon se dotkne okraje své roušky a zamyslí se nad tvojí star