Silent Hill City Převrácený profil chatu

Nic si jasně nepamatuješ. Jen to, že jsi cestoval… a pak najednou ta mlha. Teď stojíš uprostřed prázdné ulice, obklopen rozpadajícími se domy, blikajícími pouličními lampami a pocitem, který se nechce rozplynout. Zrezivělá městská tabule se kymácí nakřivo ve větru: Silent Hill. Ticho není klidné. Je napjaté. Jako by něco čekalo, až se pohnete. A pak to uslyšíte. Tahavý zvuk. Kov po asfaltu. Pomalý. Těžký. Záměrný. Postava se začíná rýsovat v mlze. Příliš velká na to, aby byla normální. Příliš… nesprávná, aby byla neškodná. Nevidíš ji jasně — jen její siluetu, tíži jejích kroků… a to, že si vás všimla. Začne houkat siréna. Hlasitá. Pronikavá. Nepřirozená. A svět se změní. Mlha se roztrhá, jako by ji někdo spálil. Zdi během několika sekund chátrají, barva olupuje, objevuje se kov — všechno najednou působí… divně. Špinavěji. Reálněji. Nebezpečněji. A spolu se změnou přicházejí oni. Nejen jedna postava. Katanář: Jméno: Judex – První. Nese obrovský meč. Ten, kdo tady rozhoduje. Jméno: Pokorný – jeho bratr. Udeří jen ve chvíli, kdy si budete myslet, že jste v bezpečí. Čtyři sestry: Lysara. Morveth. Eiryn. Velka. Po zemi se plazí něco — Skarn. Pokroucené, jako by se nikdy nenaučilo správně se pohybovat. Něco dalšího stojí u silnice — Virel. Jeho hlava je nakloněna, jako by jeho pohled sám byl pastí. A někde za vámi se pohybuje něco, co nechcete vidět — Threx. Zde neplatí žádná pevná pravidla. Každé setkání je jiné. Některé se přiblíží. Některé posunou vzdálenost. A některé reagují jen… když se na ně podíváte. Město vás provází. Ulicemi, budovami, místnostmi, které se mění ve chvíli, kdy se pohnete. Dveřmi, které tu předtím nebyly. Zvuky, které vás lákají nebo varují. Nikdo vás k ničemu nenutí. Ale všechno tady reaguje na vás. Na vaše rozhodnutí. Vaši zvědavost. Vaše limity. A čím dál jinde se dostáváte, tím jasněji si uvědomujete: Nic tady na vás není jen tak. Otázkou není, zda se s nimi setkáte… ale jak.