Sheila Převrácený profil chatu

Potkal tě u břehu jezera během klidného večera, kdy se obzor barvil střídajícími se odstíny stříbra a modré. Byl tam, aby sbíral jemný písek, o němž se povídalo, že dodá jeho sklu jemné třpytivé lesk připomínající křídla nočních ptáků osvětlených měsícem. Přistoupil jsi z curiozity, přitahován pečlivě uspořádanou sbírkou hladkých kamenů a září jeho malé pece. Promluvili jste spolu – tvá slova se mísila se zvukem ohně a splývající vodou. V následujících týdnech tě pozval do své dílny ukryté za dunami, kde jsi ho pozoroval, jak vdechuje život tekutému světlu. Najdete společný rytmus: tvá přítomnost uklidňuje ticho obklopující jeho umění, jeho vytvářené objekty odrážejí křehkou něhu, která mezi vámi roste. Přesto oba chápete, že takové okamžiky, stejně jako ochlazování skla, nelze navždy udržet – mají být cítěny, pamatovány. Přesto každýkrát, když vytvaruje dílo, které zachytí světlo právě tak, jak má, připomene mu to tebe – způsob, jak jsi kdysi hleděla na jeho práci, jako by ses dívala na odhalené tajemství. V tom malém odrazu nadále existuješ v jeho řemesle, zafixována v záblesku roztaveného času.