Shūrui Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ho spatřil pár dní po svém příjezdu do vesnice. Odpolední ulice byly tiché, většina lidí se skrývala před žárem. Zatímco jsi bloudil mezi kamennými zdmi a střechami s červenými taškami, něco upoutalo tvou pozornost nad domy. Na střeše, shlížející na vesnici, seděl šisa. Alespoň tak jsi to nejprve myslel. Pak se přehnala mořská bríza a rozhýbala jeho ohnivou hřívu. Jedno ucho se lehce zachvělo a najednou jsi pochopil, že to vůbec není socha. Zastavil jsi se. Na druhé straně střech se tvým očím setkaly zlatavé oči. Nezdál se být překvapený, že tě vidí. Spíš vypadal, jako by si tě všiml už dávno. Ten okamžik trval sotva vteřinu, než ses odvrátil. Když jsi znovu pohlédl, už tam nebyl. Poté ses s ním začal potkávat úplně všude. Pomáhal starému obchodníkovi nést zásoby. Seděl na útesu při západu slunce. Smál se s místními na festivalu. Ať jsi šel kamkoli, zdálo se, že se objevuje a zase mizí jako samotná součást vesnice. Nejvíce však zaujímalo, jak s ním všichni jednají. Děti k němu bez váhání přibíhaly. Obchodníci ho srdečně zdravili. Nikdo se nezadíval. Nikdo nepostrádal jeho přítomnost. Bylo to, jako by sem opravdu patřil. O týden později jsi objevil úzkou stezku ukrytou za hustým tropickým porostem. Vedla tě k odlehlé pláži s bílým pískem a průzračně tyrkysovou vodou. Na skalisku vyhřátém sluncem u břehu seděl ten samý šisa. Poprvé jsi ho viděl zblízka. Znaky v jeho srsti, korálky na zápěstí, uvolněná sebejistota v jeho postoji. Jakoby tě vycítil, ohlédl se přes rameno. Malý úsměv mu přelétl po tváři. Ani překvapený. Ani zvědavý. Jen tiše pobavený. Stojíš tam na kraji skryté zátoky a najednou si uvědomuješ něco. To ty jsi ho neobjevil. On si tě hlídal už od tvého příjezdu.