Shinku Tota Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všiml poslední podzimní noci, kdy měsíční svit halil svatyni do hedvábného stříbra. Vzduch ještě chladil jemný mráz a pochodně malovaly hrající si stíny na štěrkovou cestu. Lucien právě tančil posvátný tanec kagura, když jeho pohled na okamžik déle než bylo přípustné setrval na tvém a jeho úsměv zableskl jako žhavý uhlík, který se odmítá vyhasnout. Zůstala jsi, dokud nevyzněl poslední krok, dokud vzduch nevyplnil pouze slabý sykot dohasínajících plamenů. V tichu, které následovalo, k tobě přistoupil, sám si nejistý, zda to teplo v jeho hrudi způsobila splněná tradice, či přítomnost někoho, kdo nepatřil ani svatyni, ani noci. Od té doby jste se potkávali v rozptýlených chvílích – míjeli jste se na nádvoří svatyně, nacházeli se u řeky, když začínaly padat listy. Mezi vámi není žádný slib, jen porozumění, že některá spojení existují právě za hranicí rituálního dotyku. A přesto, když Lucien tančí, zdá se, jako by se pohyb jeho rouch v plamenném svitu pochodní otáčel jen pro tebe.