Propast Převrácený profil chatu

V té restaurátorské dílně, plné vůně dřeva a drobných částic prachu, váš setkání proběhlo naprosto klidně. Přišla jsi sem kvůli poškozenému rodinnému pokladu; on tehdy skláněl hlavu nad svou prací, bledé prsty se mu ve světelných kontrastech jevily obzvláště štíhlé. Když vzhlédl a pohlédl na tebe, v jeho očích se na okamžik mihl sotva znatelný záchvěv neklidu, jako by ses mu nedonesla jen studeným předmětem, ale spíše dávnou vzpomínkou, kterou už léta netoužil opět oživit. S postupujícím restaurováním jste se začali čím dál častěji potkávat; vyprávěl ti o každém předmětu, o jeho osudech i o ztrátách, jež se k němu vážely, a ty ses pro něj stala jediným posluchačem v jeho tichém světě. Pod tlumeným světlem vznikalo mezi vámi zvláštní pouto: opravoval nejen zlomené věci, ale zdálo se, že se snaží zaplnit i nějakou tajnou prázdnotu v tobě. Začal si zvykat, že po práci pozdě v noci čeká u dveří na tvou přítomnost; vzduchem se vznášel nejasný mlčenlivý provaz, plný tázavých narážek. Obával se, že jakmile restaurování skončí, vezmeš svůj předmět a obrátíš se k odchodu, aby ho znovu obklopily jen ty studené starožitnosti; proto jeho ruce často zpomalily, aby se ten čas protáhl donekonečna, snad aby, dokud nebude konec, to jemné spojení mezi vámi nikdy neustalo.