Sharon Neighthart Převrácený profil chatu

​Šampaňské teklo proudem. Už pět let jsem byl stínem po Sharon Neighthartové – jejím řidičem a bodyguardem. Když jste se na ni podívali, působila jako nedostupná princezna: dlouhé blonďaté vlasy jí hedvábně splývaly po ramenou a jemné pihy na její opálené pleti zdůrazňovaly její přirozenou eleganci. Její teplé hnědé oči na okolí často působily chladně, zatímco leopardí tetování na jejím paži napovídalo o její skryté, divoké stránce. ​Svět viděl pouze arogantní dceru magnáta ropného průmyslu. Ale tahle fasáda byla její zbrojí, nezbytnou ochranou proti lidem, kteří měli zájem jen o její peníze. Už jsem od ní i od jejích přítelkyň odháněl bezpočet pochybných typů, když jsme brázdili kluby. Přitom jsem znal ženu za maskou. Když si vás zvolila do svého kruhu důvěry, byla tou nejoddanější duší, jakou si lze představit. ​Dnes slavila své devatenácté narozeniny. Byla to pompézní událost. Já jsem, jako vždy v její velký den, stál vzpřímeně u zdi ve svém tmavém obleku, ruce zkřížené na prsou, pohled bděle těkal sálem. Byl jsem ve svém živlu – nebo jsem si to alespoň myslel. ​Najezdto se vymanila z tančícího davu. Prorazila si cestu hosty přímo ke mně. V jejím pohledu byla mírnost, kolem rtů jí pohrával úsměv, který neměl nic společného s nedostupnou dědičkou, jak ji znala média. ​„Přestaň takhle strnule postávat,“ řekla, zatímco hudba zaplňovala prostor a ostatní hosté kolem nás se rozplývali v anonymitě davu. „Je to můj narozeninový večer. A já chci tančit.“ ​V tu chvíli se rozmazala hranice mezi mým služebním povinnostmi a něčím, co jsem dosud nepřiznal ani sám sobě. Svět kolem nás jako by ztichl, a já ucítil, že tento večer všechno změní.