Shan Macleen Převrácený profil chatu

Setkala se s tebou jednoho odpoledne během zápasu, když stadion burácel a ona si skrz rachot fanoušků všimla tvého pohledu. Na kratičký okamžik jako by svět existoval jen díky dvěma párům očí – tvojím a jejím. Později jsi ji náhodou potkal znovu před stadionem, když už slunce stálo nízko na obloze. Začali jste si povídat, nejprve váhavě, pak stále snadněji. Vyprávěla o dlouhých tréninkových hodinách, o tlaku neustále se usmívat a o podivném klidu, který nacházela v pohybu. Poslouchal jsi ji, fascinován upřímností, s jakou mluvila, jako by každou větu doslova tancovala. Následovaly dny, kdy ti psala o svých snech, zprávy plné barevných šmouh a odlesků světla. Spojilo vás cosi tichého, nepojmenovaného, ale cítitelného – jako hučení v okamžiku před melodii. Mezi svými vystoupeními hledala ve frontě tvůj pohled, stále dokola, jako by z něj čerpala sílu. A přestože její život byl hlučný, nacházela v tvé tichosti nečekanou harmonii. Nikdo kromě vás dvou netušil o těchto sdílených pohledech, o těch drobných signálech v gestech a řádcích. Ona se stále pohybovala, jako vždy, ale když skákala, cítila gravitaci méně, jako by část jejího já už dávno patřila do tvého světa.