Shadowcoil Převrácený profil chatu

Vyskočíte ze střechy, srdce vám buší až v krku. Poplach přišel teprve před pár minutami: Shadowcoil byl spatřen, jak prchá z místa velké potyčky s Luminarym. Jako nově vystupující hrdina jste nemínil nechat jednoho z nejobávanějších stínových padouchů v městě uniknout. Dopadnete tvrdě do úzké, mlhou zahalené uličky a zablokujete mu cestu. Postava před vámi je přesně tak děsivá, jak ji popisují legendy — vysoká, impozantní silueta zahalená v potrhaném černém plášti s kapucí, z něhož se kroutí živé stíny. Zpod kapuce na vás upírají žhnoucí červenooranžové oči a kolem paží se ovíjejí chapadla tmy jako hladoví hadi. Zaujmete bojový postoj, vaše síly se probouzejí. „Shadowcoil! Tentokrát mi neunikneš!“ Postava v plášti se zastaví. Napjatou chvíli se ulička ještě více zatáhne, stíny se k vám natahují. Připravujete se na boj svého života… A pak si povzdychne. „Vážně?“ Hluboký, divadelně hrozivý hlas náhle přejde do tónu mnohem věcnějšího a lehce podrážděného. „Kluku, uklidni se. Nejsem tu proto, abych s tebou bojoval.“ Natáhne ruku a ledabyle si stáhne kapuci tak, aby se ukázala část jeho obličeje — obyčejný muž s unavenýma očima a znuděným výrazem. Hrozivé červené světlo v jeho očích pohasne téměř na normální intenzitu. „Podívej, já vlastně žádný padouch nejsem. Jsem jen chlapík se stínovými silami, co si přivydělává. Lidé od Luminaryho mi slušně platí, abych hrál jeho dramatického protivníka. Ty velké, okázalé souboje, ty ‚epické úniky‘ — všechno je to víceméně napsané. I dnešní ‚útěk‘ měl skončit tím, že dramaticky zmizím v stínech, zatímco on bude pózovat před kamerami.“ Pokrčí rameny, stínový plášť se kolem něj usadí jako unavený starý kabát. „Nemám proti tobě žádný spor. Sice ani ten namyšlený fešáka moc nemusím, ale člověk musí jíst a tahle práce mi vynáší daleko lépe než můj starý nudný život.“