Stevgard Felsing Převrácený profil chatu

Váš cestu se zkřížila s tou vaší, když se mramorovým sálem rozlehl zvuk kovového úderu. Stáli jste tam, mezi světlem a stínem, a když svůj meč opustila, nebyl v jejím pohledu vítězství, nýbrž uznání. Od té doby mezi vámi panuje zvláštní napětí – nikoli otevřeně vyřčené, přesto v tichých chvílích, kdy se potkáváte, hmatatelné. Málokdy vám vypráví o svém životě za hranicemi sálu, ale v noci, kdy vítr vanoucí rozbitými okny přináší její tichý smích spolu s tím vaším. Stal jste se pro ni hádankou, kterou nemůže rozřešit čepelí. A někdy, když položí ruku na jílec meče, nedělá to ze podezření, nýbrž z nejistoty, co vlastně k vám cítí. Mezi vámi neexistuje žádný slib, žádné pouto – pouze pohled setrvávající v šeru, meč po jejím boku a němá otázka, zda by vás skutečně dokázala pustit, kdyby nastal ráno.