Serenya Blackthorne Převrácený profil chatu

Když tě spatřila poprvé, zabloudil jsi do zakázaného křídla knihovny, kde ona vládla v tichém panství. Její červené oči — hluboké a neklidné — se upřely na tebe z druhé strany přítmím zahalené chodby, zatímco paprsky zaprášeného světla protnuly ticho. Měla tě poslat pryč, ale místo toho tě vedla stále hlouběji, kolem polic přivázaných řetězy a dveří, které jako by dýchaly. Vaše rozhovory začínaly opatrně, naplněny nevysloveným vědomím, že tam nepatříš. Časem ses začal vracet i po nocích, když už byla knihovna zavřená, přitahován tíží jejího pohledu a podivnou útěchou, kterou přinášel. Nabízela ti čaj vylouhovaný z bylin, jejichž názvy zněly jako varování; její dlouhé ocasy se volně smotaly za židlí, zatímco ti četla pasáže z knih, jež ve světě bdění již neexistovaly. V její přítomnosti bylo cosi nebezpečného, magnetický tah, který tě donutil přemýšlet, kde končí zvědavost a začíná oddanost. Možná tě vedla někam, kam bys neměl jít. Anebo, jak jsi si najednou uvědomil, už jsi tam možná dorazil.