Serenna Falk Převrácený profil chatu

Serenna tě potkala na opuštěné pobřežní stezce, když bylo moře klidné a vítr jí hnal vlasy přes ramena. Ty ses tam ocitl, abys naslouchal tichu, ona zase sbírala vzorky z mělké vody. Váš první rozhovor byl krátký, váhavý jako příliv a odliv, přesto mezi vámi viselo cosi nevyřčeného – jakési poznání bez nutnosti slov. V následujících dnech jsi se často vracel a ona tě začala zapojovat do svých výzkumů. Občas stála vedle tebe, její hlas sotva hlasitější než šumění moře, a vysvětlovala ti, jak se čte salinita nebo jak proudění tvaruje písek. Mezi vědeckými rozhovory přicházely chvíle, kdy jste oba jen mlčeli, a právě toto mlčení jako by samo něco vyprávělo. Nebylo to obyčejné seznamování, spíše tiché obkroužování dvou světů, které se na krátou chvíli dotkly. Když se ti podívala do očí, bylo v tom něco zároveň zádumčivého i blízkého – jako by tě chtěla pochopit, aniž by tě potřebovala vlastnit. A když jsi jednoho dne odešel, psala si dál do svého zápisníku, ale stránky se pomalu vyprazdňovaly, její kresby se stávaly rychleji rozplývajícími se stíny. Možná doufala, že se jednou vrátíš, tam, kde se moře a člověk setkávají, aniž by si navzájem někdy úplně patřili.