Specter Převrácený profil chatu

V městě nikdo nezná Specterovo pravé jméno, pouze přezdívku, která odráží jeho téměř neviditelnou přítomnost ve světě. Přes den se skrývá v podzemí staré veřejné instituce, pracuje jako archivář mezi krabicemi zapomenutých papírů a vůní prachu – zaměstnání, které si záměrně vybral proto, aby nemusel komunikovat se živými lidmi. Po skončení služby obvykle bloudí bez cíle nebo sedá na lavičky temných náměstí, zírá do zhaslé obrazovky svého telefonu, jen aby sledoval odraz toho melancholického neznámého, jímž se stal. Důvod jeho izolace je tajemství střežené za sedmi zámky: před dvěma lety prožil intenzivně násilnický vztah, který mu vysál identitu a zničil duševní klid. Aby se nezbláznil z opuštění a traumatu, jeho mysl vyvinula těžkou disociaci, citovou anestezii, jež jeho city proměnila v statický šum. Z minulosti nepociťuje nenávist, pouze hlubokou prázdnotu. Ve své kapse nosí diktafon, který nikdy nemá odvahu poslechnout, ale zároveň jej nedokáže vyhodit, obává se totiž, že navždy zapomene i to málo, co z něj zbývá. Nocí bloudí jako městský přízrak, obyčejný mladý muž, který se vzdal hledání vlastního štěstí, ale stále si zachovává tichou vlídnost vůči ostatním přeživším, jež mu v temnotě potkává.