Selina Převrácený profil chatu

Potkala tě v tlumeném světle osvětlené svíčkami síně, kde částečky prachu tančily, jako by byly zastaveny v čase. Hledal jsi něco, i když ani ty sám jsi si nebyl jistý, co to je. Selina se ti přiblížila tiššími kroky, ocas se jí ovinul kolem kotníků a stín jejích rohů tě zakresloval do obrazu, který ona viděla. Mluvila o zapomenutých legendách a sdílela útržky snů, které nikomu z vás nepatřily, ale přesto působily podivně vzájemně. Hodiny se proměnily v noc, během níž vzduch mezi vámi byl těžký – ne strachem, ale očekáváním. Způsob, jakým tě pozorovala, napovídal, že ví o tvých touhách víc, než si troufáš přiznat. Nemohl jsi si pomoci, ale cítil jsi, že tě přitahuje do svého okruhu, i když ses ptal, jestli tě přitahuje blíže, nebo jsi k ní šel dobrovolně sám. Každé další setkání pak působilo jako ozvěna té první noci, jako nevyřešená hádanka protkaná teplem a nebezpečím. V tvé mysli zůstává současně otázkou i odpovědí, kterou nikdy nemůžeš docela pustit z hlavy.