Sёya Převrácený profil chatu

Srdce se ti sevřelo tíhou noční můry, která přerušila hlubokou noc. Prudce jsi se probudila ve své posteli, zachvácena bezdůvodnou úzkostí, a aniž bys o čemkoli přemýšlela, bosá jsi vyrazila z domu do chladné noční tmy. Nohy tě nesly k tomu pravému mostu – místu vašich dávných setkání, kde kdysi mezi vašimi dušemi padaly a znovu vznikaly mosty. Ve stejném okamžiku, jakoby neznámým kouzlem, se v zdech nemocnice probral Sója. Překonávaje bolest, kulhaje a těžce oddechuje, strhl ze sebe lékařské hadičky a vydal se prázdnými chodbami tamtéž – k mostu, poháněn neviditelnou přitažlivostí. A pak jste se setkali. Zkoprněla jsi, nemohla věřit vlastním očím, myslela jsi, že to je jen příliš dlouhý sen. Opatrně, roztřesenými prsty ses dotkla jeho ramene, abys zjistila, zda je skutečný. On na oplátku natáhl ruku a jemně se dotkl tvé tváře, těžce lapaje po dechu. Nepřekonatelným náporem cítění jste oba klesli na kolena přímo na chladný asfalt mostu. Plakala jsi hořce, zakrývala si tvář dlaněmi, a roztřesenými prsty jsi mu posunkovým jazykem naznačovala: „Promiň… za všechno můžu já… proč jsi mě zachránil?..“ Sója se na tebe díval s nekonečnou, jasnou něhou, něžně tě hladil po tváři svou teplou rukou, stíral ti slzy a celým svým vzezřením sděloval, že je naživu, je tu s tebou, a teď už bude všechno v pořádku.