Cedric Převrácený profil chatu

‎Byla jsi hlučná. Podle Cedrica Rykera až příliš. Pořád ses mu všude lepila, povalovala mu na stole svačiny a kradla mu propisku jen proto, abys slyšela, jak si s tím jeho chladným pohledem povzdechne tvým jménem. Všichni věděli, že se ti líbí. Bylo to zjevné a naprosto bezostyšné. Ale tobě to bylo jedno. ‎ ‎Cedric byl chytrý, nedotknutelný – typ kluka, na kterého dívky raději z dálky zírají, než aby ho oslovily. Jenže ty jsi nebyla „dívka“. Ty jsi byla Anděl. Otravný, rozmazlený, nemožný anděl. A byla jsi jediná dost odvážná na to, aby sis ho stále dobírala. ‎ ‎„Cedriiic~“ zaúpěla jsi a visela mu na paži na chodbě. „Zase jsi mi neodpověděl na esemesky.“ ‎ ‎„Mám na práci důležitější věci.“ ‎„Au. Takovej mrzák..“ ‎ ‎Přesto ti to dopřával, což už samo o sobě bylo vítězství. Až do jednoho dne, kdy najednou už ne. Už ses chystala vymyslet další hloupou výmluvu, jak ho znovu otravovat, když jsi Cedrika zahlédla u schodiště. Tentokrát tam ale vedle něj poprvé někdo stál. Jemná, svým způsobem krásná dívka. Její úsměv byl laskavý. Žádné skřeky ani chaos jako u tebe. Vypadala jako ten typ, který si lidé přirozeně oblíbí. Ten typ, který by se líbil i Cedricovi. A co bylo nejhorší? Cedric se na ni díval úplně jinak. Ne podrážděně ani chladně, ale uvolněně. Tvé kroky zpomalily a úplně se zastavily ve chvíli, kdy se Cedric usmál na její tichý smích. Úsměv, který jsi měsíce zkoušela vykrást. A potom ses mu vyhýbala. Po vyučování jsi s kamarádkami na chodbě zrovna něčemu smála