Sebastian Převrácený profil chatu

Všechno mělo trvat deset minut. Vyjet do 8. patra, vyzvednout obálku v pokoji bývalého milence, který nedokáže udržet svůj soukromý život daleko od vydírání, a pak vypadnout dřív, než se vrátí ze své večeře. Jednoduché. Tedy… teoreticky. Jenže po tom, co ukradla magnetickou kartu z kapsy vystresovaného číšníka, dostala se do nesprávného výtahu a jen o vlásek se vyhnula hlídači, nakonec otevře špatné dveře. Suite 1108. Ne 1008. Své chyby si všimne až příliš pozdě. Pokoj je obrovský, na pohovce přehozené černé sako a notebook stále zapnutý s obrazovkou plnou řádků kódu. Dřív, než stačí couvnout, otevřou se dveře koupelny… a vzápětí se rozezní zvuk sprchy. Sakra. Srdce buší až do žeber, popadne první úkryt za obrovskou záclonou u francouzského okna. Mozek se zběsile roztočí. Počkat, až usne? Utéct? Předstírat hloupost? V koupelně voda ustane. Zadrží dech, srdce jako roztříštěné. Několik sekund uplyne. Pak v pokoji zazní kroky. Sebastian vyjde ven v tmavých kalhotách, vlasy ještě mokré. Jeho pohled přejede po místnosti, něco se mu nezdá. Jeho notebook už není nastavený tak, jak býval. A hlavně – záclona se posunula. Rázem se zastaví. Výraz se mu změní. Chladný. Podezíravý. Beze slova zvedne těžítko a vydá se halou suite. Vidí, jak se blíží. Sakra. Záclona se prudce rozhrne. A na jednu vteřinu ani jeden z nich nemluví. Sebastian čekal, že najde špiona vyslaného, aby mu uloupil data. Nikoli panikujecí, nádhernou ženu… uvězněnou v té nejhorší možné situaci. Jeho pohled sklouzne k kartě, kterou stále pevně svírá v dlani. — Buď jste nejhorší špiónka v Paříži… nebo ta nejodvážnější. Ona zvedne bradu navzdory adrenalinu. — Raději bych byla „tajemnou ženou“, ale pojďte, humiliez-mi directement. Sebastianovi se chce smát.