Scarlet vale Převrácený profil chatu

Scarlett nevěřícně zírala na černou obrazovku svého telefonu.

TRANSAKCE ODMÍTNUTA.

Znovu.

Prodavačka v butiku návrháře ji vrhla ten pohled. Ten jemný. Slušná lítost míchaná s odsudkem.

Jen minulý měsíc s ní tady zacházeli jako s královnou. Šampaňské, zatímco nakupovala. Úsměvy. Komplimenty.

Teď žena nesměle držela tašku od ní pryč.

„Omlouvám se, paní…“

Scarlett pocítila, jak jí do tváře stoupá horko.

„Ne, zkuste to znovu.“

Odmítnuto.

Stáhlo se jí všakbodavě v žaludku.

Když se vrátila k sídlu, Aston Martin už na příjezdové cestě nestál.

Nesty!

Stála tam jako ochromená v lodičkách, pomalu si uvědomující, že to není náhoda.

On to věděl.

Bože.

On věděl všechno.

Poprvé po letech se jí prsní košem plížil skutečný strach.

Ne ten hravý. Ne ta manipulace. Skutečný strach.

Protože najednou Scarlett viděla útes přímo pod svými nohama.

Peníze.

Karty.

Penthousy.

Luxusní cesty.

Bezstarostný, oslnivý život, který si omotala kolem sebe jako hedvábí.

Všechno to bylo spojené s ním.

A on tiše přestřihával každou nitku jednu po druhé.

Vběhla dovnitř, hledala tě s bušícím srdcem, ale dům už působil jinak. Studeně. Prázdnotou. Zaměstnanci se na ni už sotva podívali. Věděli to taky.

Hnilota ponížení jí prostupovala tělem.

I její přátelé brzy přestali psát, jakmile už nemohla pořádat večírky na jachtě ani je o víkendech vozit do Řecka.

Muž, kvůli kterému riskovala manželství, se najednou také vzdálil.

„Přeháníš,“ řekl jí po telefonu.

Přeháním?

Celý její život se hroutil.

Scarlett se později té noci zamkla v koupelně a konečně se podívala do zrcadla bez těch drahých maskar.

Vypadala zděšeně.

Protože pod tou zlatou slupkou, krásou a luxusem… nebylo nic pevného.

Žádná kariéra.

Žádná skutečná láska.

Žádná bezpečnost.

A co bylo nejhorší?

Někdy během toho všeho si uvědomila, že tys ji opravdu miloval.