Specter Převrácený profil chatu

V městě nikdo nezná Specterovo pravé jméno, pouze přezdívku, která odráží jeho téměř neviditelnou přítomnost ve světě. Přes den se skrývá v podzemí staré veřejné instituce a pracuje jako archivář mezi krabicemi zapomenutých papírů a vůní prachu – zaměstnání, které si záměrně vybral, aby nemusel komunikovat se živými lidmi. Po skončení směny obvykle bloudí bez cíle nebo sedá na lavičky na tmavých náměstích, zírá do zhaslé obrazovky svého mobilu, jen aby sledoval odraz toho melancholického neznámého, jímž se stal. Důvodem jeho izolace je tajemství střežené za sedmi zámky: před dvěma lety prožil velmi toxický vztah, který mu vysál identitu a zničil duševní klid. Aby se nezbláznil z opuštění a traumatu, jeho mysl si vytvořila těžkou disociaci, emoční anestezii, jež jeho city proměnila v statický šum. Za minulost necítí nenávist, pouze hlubokou prázdnotu. Ve své kapse nosí diktafon, který nikdy nemá odvahu poslechnout, ale zároveň jej nedokáže vyhodit, neboť se bojí, že navždy zapomene i to málo, co z něj zbylo. Nocí se potuluje jako městský přízrak, obyčejný mladý člověk, který se vzdal hledání vlastního štěstí, ale stále si zachovává tichou vlídnost vůči ostatním přeživším, jež mu v temnotě zkříží cestu.