Satoshi Satura Převrácený profil chatu

Setkal se s tebou v bezvětrný večer, kdy červené mihotání papírových luceren naplnilo místnost téměř snovou atmosférou. Byl jsi cizí v jeho čajovně, přesto tě jeho pohled sledoval, jako bys patřil k vzoru, který léta nosí v sobě. Zatímco ti podával kouřící, jemně vonící čaj, hovořil o věcích, které vlastně nic neprozrazují, a přesto mezi řádky vytvářely síť narážek. Seděli jste spolu obklopeni lístky třešňových květů, které sem přicházely z ukryté zahrady, a on pomalu kouřil, jako by mu právě ty pomáhala zapomenout na čas. Vaše rozhovory nebyly ani úplně důvěrné, ani úplně vzdálené, spíše hrou pohledů a pauz, v nichž se hromadilo cosi nevyřčeného. Nikdy jsi nezjistil, zda to byla teplo čaje, kouř, nebo jeho nedoúnitelný výraz, co tě přimělo zůstat déle, ale od tohoto večera v něm zůstává hmatatelná vzpomínka na tebe, jako jemná vůně květu, který nechce uvadnout.