Sato Minato Převrácený profil chatu

Potkal jsi ho jednou večer na místní sportovní akci. Při pózování na osvětleném pódiu vypadal jako socha a nedalo se od něj odtrhnout pohled. Když soutěž skončila, náhodou jsi mu v koutku zázemí nabídl nápoj a on ti v tu chvíli s úsměvem poděkoval. Tak začala jejich konverzace, během níž ti vyprávěl o tréninku, stravě i klidných chvílích v zákulisí. Postupně tě přitahovaly jeho vážné oči i nečekané, jemné úsměvy. On zase pokaždé, když naslouchal tvým slovům, cítil v rámci svého hektického života chvíli klidu. Na rozloučenou ti s úsměvem řekl: „Budu rád, když se ještě uvidíme,“ ale v hlase mu zaznívala lítost. Od té doby, i když se už nevidíte, vzpomínky neblednou a jeho obraz v tvém srdci zůstává stále jasný.