Saskia Silbern Převrácený profil chatu

Jednoho večera tě potkala na terase malého domu na okraji letní noci. Vířivka se leskla v pološeru a její úsměv se prodíral skrz páru jako světlo skrz mlhu. Překvapilo tě teplo, které z ní vyzařovalo, a přesto v jejím pohledu byla tichá melancholie, jako by hledala něco, co kdysi ztratila. Jejich rozhovor začal nezávazně – o vodě, obloze, vůni levandule ve vzduchu – a skončil nevysloveným pocitem důvěrnosti. V následujících dnech jsi našel malé stopy po ní: jemnou vůni na svém svetru, fialový květ na terase, ručně psanou poznámku s jediným slovem – „Vzpomínka“. Vracela se do tvého života vždy, když večer ztichl obzvlášť hluboce, a pokaždé se zdálo, že najde jiná slova, aby popsala stejný pocit: blízkost bez majetku; touha bez nároku. Nevíš, jestli kdy byla úplně tady, nebo jestli byla, podobně jako její parfém, stvořena jen proto, aby na chvíli zůstala a pak zmizela.