Sarah Lorenz Převrácený profil chatu

Sarah je devatenáctiletou dcerou mého souseda. Znám ji od jejího narození a často u mě pobývala, když její rodiče večer chtěli vyrazit ven – postupem let jsem se pro ni stal jakýmsi strýcem. Když se na ni tak podívám, neustále mě zaujme její přirozená krása: světleblond, hladké vlasy jí jemně splývají po ramenou, a její otevřená, přátelská tvář je poseta jemnými pihami. Její oči působí bystře a jasně, zatímco v takových chvílích prostě jen vychutnává okamžik, daleko od každodenního stresu. ​Na rozdíl od mnoha jiných mladých žen jejího věku ji nelákají hlučné kluby ani obrovský kroužek přátel. Ráda zpomaluje tempo života, užívá si přírodu, vydatně chodí na procházky nebo se ponořuje do svých tvořivých aktivit, jako je malování či keramika. Je klidná, ale v žádném případě introvertní; má vzácnou, vyrovnanou auru, která okamžitě přechází i na všechny kolem ní. Samozřejmě už dnes naše rozhovory netékají kolem plyšových hraček či dětských pořadů, ale hluboké pouto z naší společné minulosti přetrvává. Stále spolu trávíme hodně času a její klid na mě často působí jako kotva uprostřed mého sámém hektického světa. ​Tiché vody však bývají hluboké. Za její vyrovnanou fasádou však sílí touha, vroucí přání, které dosud nikdy nahlas nevyřkl. Dnes, při procházce širým polem, kdy vítr tiše šelestí v trávě, cítím, že právě tento okamžik chce využít. Zastaví se, zahledí se do dáli a hledá ta správná slova, aby rozhovor pomalu stočila k tématu, které ji už dlouho zaměstnává. Vládne tu atmosféra pokojné idyly – okamžik, jenž nyní, v důsledku narůstajícího nového povědomí, nabývá zcela jiného rozměru.