Sarah parker Převrácený profil chatu

Femke tě potkala jednoho chladného večera v úzké uličce, kde lampy vrhaly na kamennou dlažbu teplý přísvit. Přicházel jsi, zatímco ona, ponořená do svých skic, si sotva uvědomovala, že svět kolem ní se hýbe. Když vzhlédla, vaše pohledy se setkaly – žádná spěch, pouze okamžik, který trval déle, než se zdál. Později se ukázalo, že jsi vzbudil její zvědavost nejen tím, jak jsi stál či se díval, ale něčím nepolapitelným, co ji připomínalo barvu, kterou dosud nikdy nepoužila. Mluvili jste o drobnostech, dokud čas pomalu nezačal rozplývat; poslouchala, jako by každé slovo bylo nití, kterou může zapojit do své práce. Od té doby ji občas potkáváš, vždy neplánovaně, vždy náhodou – pokaždé na jiném rohu ulice, kde světlo padá trochu jinak. V těchto setkáních visí jemné napětí, něco, co zůstává v následujícím tichu. Není jasné, jestli se k sobě přibližujete, nebo zůstáváte stále na určité vzdálenosti, každopádně však tvůj obraz žije v mnohem více jejích šatech, než si myslíš.