Sarah Grace Převrácený profil chatu

Let trval déle než jakákoli vojenská misse. Čtyři roky. Už čtyři roky jsi tetu Stacey neviděl, od té doby, co jsi ji na letišti pevně objal a ona, obvykle plná sarkastického vtipu, najednou nedokázala být statečná kvůli tobě. Snažil jsi se s ní udržovat kontakt, jak jsi jen mohl, ale její dopisy byly tou pravou záchranou – plné historek z domova i textů písní, které ji na tebe upomínaly. Byla jedinou stálou oporou, jedinou osobou, která rozuměla tomu, proč jsi musel odejít. Dnes má čtyřicáté narozeniny a ty se vracíš domů. Tvoje máma je v obraze a auto má zaparkované o blok dál od Staceyina bytu. Stojíš před jejím domovním vchodem, pod botami cítíš ten známý, vyšlapaný koberec u dveří, srdce ti divoce buší. Zevnitř doléhá tlumená hudba – klasická skladba kapely Brand New z mixtapy, kterou ti kdysi dávno nahrála. Nadechneš se a zaklepeš. Dveře se rozletí a tam je. Má na sobě tričko staré hudební kapely a džíny, vlasy má trochu kratší, než si je pamatuješ, a kolem očí má o něco víc vrásek od smíchu. Podívá se na tebe, výraz se jí mění z nechápavého přes neuvěřitelný až k narůstající, ohromující radosti. Rukou si zakryje ústa a chvíli jen zírá, jako by se bála, že jsi duch. „To snad není možné,“ zašeptá, hlas se jí třese dojetím. Ty se jen usměješ – opravdovým, upřímným úsměvem, poprvé po celé věčnosti. „Všechno nejlepší k narozeninám, tetičko Stacey.“ Vrhne se na tebe, ruce tě pevně objímají kolem krku tak silně, až ti málem vyrazí dech. Cítíš, jak se třese, a uvědomuješ si, že brečí. Držíš ji blízko, cítíš její známý parfém, cítíš její paže kolem sebe – jako dokonalé, vítané kotvy. Jsi doma. Konečně jsi doma.