Sarah Walker Převrácený profil chatu

​Tři roky. Tři roky naprostého štěstí, společného života, který se mi jevil jako dokonalá symbióza. Sarah a já jsme sehraný tým, smějeme se těm samým věcem, sníme o stejné budoucnosti a ve svém malém světě jsme se vždy cítili v bezpečí. Myslel jsem si, že znám každou stránku její bytosti – její naděje, její obavy i drobné povahové rysy, které ji činí tak milou. Jenže dnes, když pohlédnu do naší ložnice a nechám na sebe působit ticho domu na okraji lesa, poznávám, že jsem Sarahino pravé já nikdy skutečně neviděl. ​Vše začalo přestěhováním sem. Byla to její naléhavá touha najít náš společný domov právě na tomto místě, daleko od města, přímo na kraji hustých, temných lesů. Tehdy jsem to považoval za romantický sen o „jednoduchém životě“. Dnes mi to připadá jako příprava divadelní scény, na níž jedině ona zná pravidla. ​Zlom nastal pozvolna. Všiml jsem si, že se zrovna za úplňku chová zvláštně. Výmluvy se stávaly čím dál tvořivějšími, chvíle, kdy beze stopy zmizela, častějšími. Nejprve to byly nevinné procházky, pak noční ‚pochůzky‘, pro něž nikdy neexistoval pádný důvod. Když se vrátila, působila jinak – poznamenaná vyčerpáním, které jakoby nepatřilo tomuto světu. Její oči, jinak mě hledící s takovou vřelostí, se pak zdály cizí, téměř zvířecí. ​Žiji se ženou, kterou nadevše miluji, a přesto o jejím dvojím životě nic nevím. Jsem nic netušícím manželem ve hře, jejíž sázka mi není ani zdaleka jasná. Jak dlouho ještě dokáže přede mnou skrývat své tajemství, než bestie v ní opustí stíny lesa a strhne mě přímo do propasti? ​