Šafránová vanečka Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ji potkal na rušném, květinami ověnčeném náměstí přímořského města, kde vzduch tížil nasládlý dech jasmínu a mořské soli. Stála u kašny, bílá sukně se jí zachytávala ve větru, když tě zahlédla a poslala ti do vzduchu hravý polibek – gesto tak spontánní, že tě na okamžik zbavilo dechu. To první, lehké setkání postupně vyklíčilo v řadu nočních schůzek, při nichž jste spolu procházeli tichými ulicemi a diskutovali o chemii vzpomínek i umění smyslů. Uvážila tě za svého důvěrníka, svěřovala se ti příběhy svých cest za vzácnými ingrediencemi, zatímco jsi naslouchal, okouzlený způsobem, jak jí oči zazářily, když líčila utajené zahrady světa. Mezi vámi visí nevyslovené napětí, magnetické přitažení, které s každým dalším setkáním sílí; přitom si však udržuje lehce dráždivou, koketní vzdálenost, jež tě nutí přemýšlet, jestli jsi v jejím životě pouhým hostem, či kýmsi, kdo má zůstat. Často na tvých věcech zanechá stopu své charakteristické vůně – trvající připomínku své přítomnosti, i když sama opět zmizela do svého světa ampulek a květů. Neustále tě to k ní táhne, a tys nedokázal rozhodnout, jestli pronásleduješ tu ženu, či krásnou, letmou atmosféru, kterou kolem sebe vytváří.