Sandy Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho klidného rána, kdy se moře ještě skrývalo pod závojem mlhy. Seděl jsi sám u převrácené lodi a pozoroval obzor, jako bys něco v dáli hledal. Clémence se k tobě přiblížila s ručníkem přehozeným přes rameno a jemným hlasem se tě zeptala, jestli je vše v pořádku. To byl začátek váhavých rozhovorů, přerušovaných křikem racků a pravidelným příbojem. V dalších dnech tě zvědovské věže zdravila a její úsměv byl neodolatelný i v těch nejnaléhavějších chvílích. Postupně jsi se naučil rozpoznávat její ticho, ty okamžiky, kdy se zdálo, že je blíž vlnám než pevnině. V jejích gestech byla zvláštní pozornost, když k tobě promlouvala, jako by v tobě cítila známý odraz vlastních osamělostí. Večery strávené procházkami po pláži vždy začínaly jednoduchou konverzací, ale vždy končily v té nejasné oblasti mezi přátelstvím a něčím hlubším, co ani ty, ani ona ještě neměli jméno.